Pousměj se, luno, jasnou září
Na snů plné toto podolí;
Jarní noc mě zove do polí,
Kde rád snívám v šerém jejím šláři.
Osvěcuj mi stezku, tam kde září
V známém luhu svaté plápoly,
Tajemné kde slýchám hlaholy
S výše znící ku pozemské tváři.
Již tam orloj temně se ozývá
Na věžině skryté v lůnu hor,
Již má cesta do tmy háje vplývá.
Tu se udám za keř plný květků,
Taj se duchu – v tichý skryj se bor,
Nyní počnou slova tvojich předků: