Dlouhos, luno, pode mrakem dlela,
Nemoci mrak i mou duši střel;
S tebou hovor, zpěv ne více zněl,
Stáleť duše má jen v hoři bděla.
Zas se luna jasně pozaskvěla,
Stranou černý mrak již odešel,
A tu poblesk přeradostně spěl,
Hned se luna k loži mému chvěla.
Takéť, luno, i mé sňaty mraky
Rukou předrahého přítele,
Tebeť zdravé vítají mé zraky.
Svrženy jsou ducha mého tísně,
Nyní nově počnem veselé
Šepty, hovor, a ty milé písně.