Poutník ticho v bludném postál lese,
Noc mu kryla známky v pěšině;
Slunko vyšlé jasní v lesině
Stezku, a již dál se poutník nese.
Zima táhne – ptáček spěchá, kde se
Jaro skvěje v šťastné dálině;
Vlnka malá v tiché lučině
K okeánu spěje v šumném plese.
I své metě plésají mé zraky –
Brzo bude loďka v pochodu
Z ducha končin zakalených mraky.
Plésám jaru mého národu,
Duše má tam najde potravy,
Volný duch se k letu zotaví.