Líbým šumem tvá se vlnka line,
Můj potůčku, vždy se jasně liň;
Lučiny se květným lůnem řiň,
Tvá jak voda z pramene se řine.
Břeh nad tebou vonné kvítí vine,
Pode věnci radostně se viň:
V kristalovém rouchu stále plyň,
Ať zřím, nebe jak si v tobě plyne.
Ach, ty duše moje, v citu dlívej
Toku toho veždy jasnějším,
Na vlnách co vanot čistě splývej.
Ať zachovám z Boha se linoucí
Pramen svůj, a veždy v krásnějším
Vidím světle trůny Boha skvoucí.