Bylať krůpěj z Boha, co se skvěla
Vlast má, a již v časů hlubině;
Blaha veselého tvůrkyně
Hudbou k žití bránu otevřela.
Na květy již spěla krotká včela,
Otcové kdy zašli k pustině;
Živly tichly v jejich blížině,
Nebe svitlo, blahá zář se chvěla.
Ruky dání jejich byly pásy,
Zvůle byla kvítko domácí,
Všechny z citů vyplývaly krásy.
Štěpuj, šlechti znova těchto květků,
Ať se blaho opět navrací,
Slavné ať jsme slavných plémě předků.