A již věřím hvězdárskému zdání,
Že zem naše padši ve zmatek,
Jiného je světa zůstatek,
Jenž se v jiné točil nebes báni.
Ještě v nízkém příroda je stání
Zemská, všeho jenom počátek;
Krása, dobro – v ceně pozlátek,
Všecko u divokém ještě vlání.
Ve vlasti mé ale city svaté,
Krása, dobro, duší prostota,
Všecko vřelým jesti srdcem spiaté.
Takť již Slávou tenkrát vládly umy,
City, krása, božská dobrota,
Neb zřím ještě skvělé jich zde rumy.