Pršte, lijte nebeské se vody;
Z moře-li vy pravdy plujete,
Ať jen rychle světa smyjete
Lež a klam, a černou lest a svody.
Zvučte proudy, zvučte o závody;
Z lásky-li se krajů nesete,
V lidská srdce rychle vejděte,
Zničte zlobu, zploďte kvas a hody.
Jste-li našich ale otců slze,
Tichounké vy nebes krápěje,
Ó pak jináč volati mi nelze:
Vlijte v ňádra synovi cit pravý,
V otcovské by vstoupil šlépěje,
A ctil řeč jich, zvyky a jich mravy.