Ptactvo zbuzené již hlasně pěje,
Sotva prchla noci povlaka;
Zpěvný křivan spěchá v oblaka,
Líbé zvuky ze hrdélka leje.
Slavík blahozvuké písně seje,
Skrytý křovinečky ve mraka;
Tam on blaze o milosti lká,
Tam se na zvlněném citu chvěje.
Mé jen hlasy měly oněměti,
Zamykal již ústa bludný čas,
U hrobu měl celý národ tléti.
A přec nad slavíka líbý hlas
Kouzelná mé řeči lahoda,
Krása, čarodějná svoboda.