Vyjdou z věků na svět milé něhy,
Strasti do blaha se promění;
Milovidné vzejde květení
I kde oupí kraje pode sněhy.
A kde divoké si koná běhy,
Zkrotne tygr ve svém zuření;
Bůh se snese v blahém záření,
K rájům prolomí on skalné břehy.
Vyplní se, co teď v nedostatku,
Oko budou vábiť světové
Čistí, jasní, beze všeho zmatku.
Nebeř ale krásu přítomnosti,
Nebeř volnost duchu: rájové
Z ní jen mohou vyjíť ony cnosti.