Jakouž radost moje duše cítí,
Zrnka vidouc v půdu vysetá;
Z nich se jarý outle vymetá
Klásek, bude veselo se chvíti.
A co milého mi v tobě zříti,
Housenečko rouškou odětá;
Skvělý motýl z ní již vylétá,
S kvítku spěje ku jinému kvítí.
Slastí temení se pramen nový,
Jaká z hory záře vysvitá?
Ticho, ticho, neruš radost slovy.
Vysoké vy, nebestrmé skály!
Pode vámi spadne rouška má,
Nad vás půjdu v onu modrou dáli.