Černé roucho země, noci tmavá,
Podobnas ty světa životu;
Ještě zahalena v temnotu
Duše jeho, co zvěř pustin dravá.
Kvítka zavřen kalich, nevydává
Vůni bloudícímu vanotu;
Na rájovou slast a dobrotu
Ještě osud černou pečeť dává.
Ten lká, onen na přítele žehře,
Válka právem vraždí člověctvo,
Ten zde žebrá, onen tyje ve hře.
Tu je láska za kov lichý směnná,
K podvodu ten ssaje vědectvo,
Onen – ach, všeť hrůza bezejmenná.