Duše má si ráda zapoletá
Do mladosti krajů bývalých;
Tam kde v Krkonošů úvalích
Všecka moje bláha byla vsetá.
O vy roky, o vy šťastná léta,
Kdy jsem mohl z květů urvalých
Věnec víti slastí nemalých,
Jakých nezná ani kníže světa:
Kde jste radosti vy slzy, které
Oko moje na vlast ronilo,
Kde jste krásy, kde jsi blaho steré?
Jak se změnil osud! štěstí v mlze!
Ach ne, co to srdce pravilo?
I vždyť opět na vlast roním slze!