Šedý kmete, život kolem vadne,
Zamračený sever táhne v zem;
Žlutým se již halí strom šatem,
Ku hrobu se kloní kvítko vnadné.
Smutně zvučí háje někdy ladné,
Slavíka zpěv nehlaholí křem;
Truchle ozývá se větérkem
Místo, kde ten věčný pokoj vládne.
Poslední již lístek od halúzky
Loučí se a větrem kolotá,
Padá, padá ve hrobeček úzký.
„A zas přijde vání bohořečné,
Jaro vstane, slavík zklokotá –
Zvolám – jaro krásné, jaro věčné!“