A již nebude má duše lkáti,
Že los v hrůzu noční světy sul;
Poutnickou si raděj vezmu hůl,
V jiná pásma hor se budu bráti.
Slunéčko to za horou se tratí,
Za moře se v tichý skryji důl;
Větev chýžka – z drnu květný stůl –
Se stromů pak bude hudba hráti.
Zhůru potom na hor vyjdu témě,
Kde se v nebes září jasnotách,
Přes moře pak a ty dalné země
V konce světa zahřmí hlas úžasný –
Člověk není věc a podlý prach,
A jest Boha obraz volný, jasný.