Ještě zamčena je světla brána,
Všecko v lůnu číré noci dlí;
Země spiata v mraku černém tlí,
Bílá k letu peruť není dána.
Kdož ty zbudí hroby, kdož jim rána
Závoj černě tkaný odhalí?
Která Hóra kámen odvalí,
Kdy v ráj bude země čarována?
Čas ten, bratře, ve tvé leží vůli;
Chtěj jen, aby svět náš duchem plál,
A hned hroby rozdělí se v půli.
Veždy pravda ze zvuku mi vzejde,
Co se někdy z hloubi duše vlál:
Chtěj jen, aby přešla – hora přejde.