Hlas zní přede stolcem Všemocného:
Tvorče mírů, tvůj se maří svět!
Z tebe plynul, tvé to mysli květ,
Ochraň zrna láskou vysetého.
Vylij mocnost z oka milostného,
Stanulť nadorlový ducha vzlet;
Oheň citů jižtě sever – led,
A směs divá stekla stolce tvého.
Zřímť já ve víru to světa plémě,
Jeho zmatky, spousty, nemoci,
No slyš hlasu mého, synu země:
Do vás volné ducha símě chvílo,
V sobě máte jen mé pomoci –
Sic má pomoc zruší moje dílo.