Vesna po krajinách zase pluje,
Luzným šatí rouchem krajiny;
Květy seje v holé křoviny,
Obraz ráje na mou zemi snuje.
V moře okeán se duše suje,
Zaletuji v palem hájiny,
Na vrch nebetyčné skaliny:
Plesu jak se vlna vlnou duje.
Povyšel já na ty krásy zříti,
Blaho, tady blaho duši mé!
Tady lze mi z rájských proudů píti,
Oko nořit do ohromné slasti
Šíro-šíře valem rozlité,
V bujném puku jsouť mé krásné vlasti.