A když milé na mě lila zření
Laskavosti plných ze zraků,
V nočním zmizela hned soumraku,
An jsem krást chtěl s ústek políbení.
Zchopím se a vezma křídel chvění,
Za ní do křoví a do mraků;
V sady plynu v temném oblaku,
Kde se do vonného skryla dšení.
A již celý raduji se v duchu,
Ticho, ticho, již je zrazena,
Neduj větře, ticho postůj zduchu.
Kdy její však líbati chci tváři –
Jaký div to, jaká proměna –
Lilie to u večerní záři!