Postůj, větérku ty mile dmoucí,
Byl-lis nyní v sadě rájovém,
Nebo někde v pruhu jihovém,
Kde se proudem milost line žhoucí;
Poslyš, zefyrečku jaro dchnoucí,
Spal-lis v ňádru někde růžovém,
Nebo-li tam v stínu jilmovém,
Kde se břečtan zhůru vine vroucí:
Pojmi liliin ten lístek v sebe,
Psal naň cosi oheň růžový,
A teď odpluj pod ochranou nebe.
A až v údol květné přes koberce
Přijdeš, a tvor uzříš májový,
Upusť lístek na to milé srdce.