Na vlast mou den květorouchý padne,
Vanou plesy – vlny na moři;
Ze dvou světů již se utvoří
Duše mladá – kouzlo duše vnadné.
Žive, žive, jarem zase mladne
Od Šumavy k Altaj-pohoří;
Sílou světopojnou zahoří
Jarobujné srdce její ladné.
Hory zvučí, kloní se jí háje,
Vroucích duchů na ní větřík ván,
Kolem proudí lásky okeán.
Tobě, tobě i mé srdce plaje,
Tvůj i já, tvé dítě, srdce zdrávo,
Tobě bije drahá moje Slávo!