Skip to content
1806–1866

37. Jedna máti.

Jan Slavomír Tomíček

Na Dunaje, Volhy, bezslunečné Dviny a těch břehách Vltavy Slávy stojí palác leskavý, A ty pyšně šumí proudy řéčné.

A ty hory v kraje plynou věčné Zírat šíré země oslavy; Luka, háje vedou zábavy Se písněmi čilé, tichořečné.

Pozorlivá klade jemné zvuky V tajné svoje lůno ozvěna, Všecky plesy, vše ty tiché muky. A to slunko v mráček bílý sladká

Zlatem píše slova zmilená: Dítky jedny – slavná jedna matka.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
37. Jedna máti. · Jan Slavomír Tomíček · Poetry Cove