Skip to content
1806–1866

36. Mocnost času.

Jan Slavomír Tomíček

Všecko různí čas a v rumy suje; Vesně květy béře májové, Panně s lící kvítko růžové, Matce dítky vrhá v temné sluje.

Města řítí, okeány duje; Národy on snímá v lůno své; K dolinám se níží vrchové – Nové řeky šum – loď hrdě pluje.

Hvězdám nebes jiné dává běhy, A kdy zatluče si ku právu, Nové světů nových květou něhy. I mé oko času mocnost zírá:

Někdy slavná klesla v neslávu – A hle opět Slávu pěje lýra.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
36. Mocnost času. · Jan Slavomír Tomíček · Poetry Cove