Větrové, vám svěřím zdychy moje,
Z uhlů světa ke mně bouřící;
A vám, vody, k nebi šumící,
Tyto slzné oka mého zdroje.
Ty pak, země, přijmi v lůno svoje
Srdce mého tluky hlučící;
Ohni ducha žáry hořící
Zaval ve své nejlítější znoje.
Pak mluv slzo vodám, tluku zemi,
Vzdychy větrům, ohni žárové,
Živlové by řvali vzteky všemi:
Ten že potvora jest horší pekla,
Koho za tu řeč jmou stydové,
Co z úst matky přírody mu tekla.