Outlé děcko plésá ve hře svojí,
Ono tichne kvítků loutkami;
Jarý jinoch děvy ústami
Hlasnou srdce touhu němě kojí.
A choť muži trapný smutek hojí,
Naproti mu vyjde s dítkami;
Starec vida mezi hvězdami
Svoji spásu, sebe uspokojí.
Má jen duše na tom zemském moři
V míru neutichne na věky,
V lůnu vlasti v žel se jenom noří.
Tu kde slavné zněly jednou žalmy,
Choré vanou z duší nářeky,
Roste křoví, kde jsou čněly palmy.