Špatně zděný svět já hněvně bořím,
Jejž mi bludné dumy zřizují;
Světy nové z mysli vyplují,
Na ohnisku nových světů hořím.
Do hvězdových plamenů se nořím,
Zas se moje světy zničují;
Červ mi praví: jináč kolují
Boha síly – a mír nový tvořím.
Nikdý, nikdý konec této stavby!
Nikdý nelze duchu zvolati,
Tady přístav daleké té plavby.
Věčnost otvíráť mi teprv bránu,
Mohu-liž ji rázem pojati,
Nejsa ni co krůpěj v okeánu.