Po skláněném Bůh se vlaje klase,
V červa rouchu skvěje zářivém;
Ve vichru on letí bouřlivém,
Země jeho perutí se třase.
Tam, kde světy na obložní kráse,
Co komáři v slunci palčivém,
V jeho blesku hrají ohnivém,
Stan si rozpial v nevýměrném páse.
Zjevily se vlasy hrozné hvězdy,
S ní on v nekonečném létání
V prostor věčný svoje činí sjezdy.
A k nám nyní strašnou bouři věje,
Zas ji od nás rychle zahání –
A tam v ranní krůpěji se skvěje.