Vychází již ranní jemná zora,
Děva blíží se již v úsměchu;
Stojí růže v blahém oddechu,
Stojí kouzlo ruměného tvora.
Větřík věje květy stromu shora,
Od ní vane jaro v útěchu;
Slavík zaklokotá v pospěchu,
Z ňader line zpěv se do prostora.
Jemně se tu, jemně rozplývají
Zlaté kolem jitra zářiny,
Zářněj se tu blesky očí vlají.
A již zlíbám tyto ranní řásy,
Toho slavíka a růžiny –
Jedenť to dík za mnohé ty krásy.