Vše nám kvítky ještě nezhubila
Ona třikrát kletá cizota;
Ještě skví se mravů čistota,
Kterou Slovanů se Láda kryla.
Ejhle dívku – radost závoj svila –
Nejen se to hvězda blyskotá,
Nejen z morské perly jasnota –
I cnost vyšší – vlasti krása milá.
Veždy mysl moje rmoutila se,
Že ty kněžny naše pomřely
Skvělé v rodu svém a řeči kráse.
A hle děva z ráje milostného
Zrakem hrdým krášlí náčelí:
Národu jsem dcera přeslavného.