Sama jako by to krása plála,
Ana Českým mluví hlaholem;
Jako by to růže plápolem
Zňatá krůpěj, s lístků plynouc, hrála.
Jako slavíka by sladká vála
Píseň tichým ráje údolem;
Máje květ, svitů ranních lem
A zář jakby ráje se ní smála.
Skryj se dívko stinných do úvalů,
Máť řeč naše více nepřátel,
Nežli divokých je Kanibálů.
Tamo srdce ústy objevíme;
Přijde-li však který rouhatel –
Ústa k ústům – raděj pomlčíme.