Z palem ducha, z moře citů vřelé
Vyšli tvoje slunce na obzor;
Z jeho blesků chýži, palác, dvor,
Stav si kolem sady, ráje celé.
A svých ňader oblouk vykleň směle
Nad propastí černošedých nor;
Rozplaš světa mlhy, noc a mor,
A lij světlo jako slunce skvělé.
Odemkni si pouta ducha zdolná:
Vše jich ďáblem skuté nýty spal,
Dej, ať cit a myšlénka jest volná:
A jak přeje srdce čilé rádo,
Z bouří morských, hrůzoplných skal
Vyjde světa nové Eldorádo.