Skip to content
1806–1866

17. Cesta na hory.

Jan Slavomír Tomíček

Vynášejte vy mě výš a výše Nebes čistoduché pahory; Ode zemské neste od kory Tam mě do té blahé, volné výše.

Duch ať žije můj, kde zvůle dýše, Poutům země žije na vzdory; Zhůru, zhůru jenom na hory, Abych nebe došel spíš a spíše.

Nes se nade zemské mraky, hromy, Tam kde mizí ducha popravy, Tam žij duchu, zvůle kde jsou stromy. A než povystoupíš na svět nový,

Potok ještě vylij slzavý, Aby změkly dole bratrů skovy.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
17. Cesta na hory. · Jan Slavomír Tomíček · Poetry Cove