Tvořte mi ji, když tu není ona,
Kvítkové vy jarem nadchnutí;
Líce bílých květů zejmutí
A rty zastup růžozářná spona.
Tam kde průhledná se vlaje clona,
Dvoje mladých skryj se labutí;
O těch šťastných! v jejich klenutí
Čilé srdce díla svá si koná.
Potom hvězdy vy dvě, co mi blesknou
Záři s nebes rájů lijete,
Sleťte sem, takť oči se jí lesknou.
Posléz toho jitra zlaté řásy
Kol a kolem ní se zarděte –
Buduť aspoň stín míť její krásy.