Šepotavý potůčku, co pruhem
Květným scházíš mnohé krajinky,
Buď mi poslem, toku malinký,
Srdce mého vyvoleným druhem.
V dolině až poplyneš ty luhem,
Vejdi v sad a celuj květinky,
Violky a vonné růžinky,
A ty keře ve spojení tuhém.
Těchto květin také je tam druže
Vonná, čistá, všechněch krásnější,
V jedné kráse lilie a růže.
Spí-li, kde se větev sklání hustá,
Proměň vody v medy slastnější,
Vystup – a jí lehko slíbej ústa.