Blahý to sen! ještě zřím to bůže,
Duch tou krásou ještě opojen;
Výše ode země jako sen
Ploula na ruměném dechu růže.
Hvězda ranní byla její druže,
Poslala jí záři od temen;
Kolem děvy chvěl se krásy den,
Světa tmavé zjasnilo se lůže.
S červánkami jitra sešla níže,
Srdce moje bilo v pospěchu,
K zemi, k zemi spěje anjel blíže –
A mou ruku jímá v úsměchu –
Zda mě políbila v objetí?
Ejhle, to již nevím zpaměti.