Jak tebe mám opěvat, krásná, blažená dobo prázdnin?
Česká řeč je chudá slovy, jež by vylíčiti mohla
slast, moji hruď co plní v sladkém tom okamžiku vezdy,
když z ruchu pryč městského prchám na celé dva měsíce,
bych zas v chrámu boží, převelebné přírody letní,
uprostřed zlata niv skřivanů písní se opájel,
pod zelenou šumných hvozdův spřádal dumy klenbou,
v Orlici pak klidné otužil své nervy a plíce,
jež školní v zimě prach mně nadlouho citelně porouchá.
Verš-li je sláb, aby vás opěval, z duše hloubi volám přec:
Oj, vítejte mi, prázdniny, vítej, venkove český!