Maličká má zahrádko,
jako dlaň jsi pouze –
a přec budu zakrátko
po tobě mřít v touze.
V křoví stinném objetí
sní se ach! tak krásně,
na každičké na sněti
visí kouzlo básně.
Něžně chováš v loktech svých
dítky z květné říše,
usmívá se každé z nich,
každé vůni dýše.
O zelený ptáčkům byt
nikdy nemáš nouze – –
Jaký div, že budu mřít
po tobě zas v touze?!