Vrchní Ryšan – jako vrchní mnozí –
sedláků všech nepřítel je velký,
rákoskou a šatlavou jim hrozí,
ale k smrti rád má švarné selky.
A zvěst dí, že často v pozdní době,
některý když chám si „hoví“ v base,
vznešený pán nelenuje sobě
a před jeho barák zatoulá se.
A tam sladce – pověst dále praví –
klokotá jak slavík, toužně vzdychá;
štěkne pes – a milovník se žhavý
jako zloděj domů plíží zticha.
Někdy také zaťali své zuby
v suché panské lýtko psové klatí;
však se podnes mnohý soused chlubí
hadrem z páně Ryšanových gatí.