S přírodou boj o kus chleba vede
chuďas život celý,
aby doma děti jeho bledé
nouze netrpěly.
Na chvíli jen ruce ve klín skládá,
odpočine sobě,
s obědem když přijde žena mladá
a s ní děti obě.
S nevlídným dřív lomem jako divem
změna se pak stane:
kde sršely jiskry pod kladivem,
láskou zrak teď plane.
Šťastný lamač! Žití tráví celé
v lůně tvrdé skály
a přec srdce neztvrdlo mu v těle –
Boháči, jak’s malý!