Tichým krajem za šera
jako hrozná příšera
pod lesnatou, temnou strání,
jež se zvolna k trati sklání,
zastřen v hustý dýmu mrak
s hukotem se žene vlak.
Jako saň, již líčí báj,
v útulný se řítí kraj,
syčí, vine se a točí,
rudý plamen sálá z očí,
pod obrovským tělesem
sténá a se chvěje zem.
Stojím u trati a zřím,
jak se rozprchává dým,
a v mé duši náhle vzniká
bol, jak zřel bych nešťastníka,
příšeře jenž v náruč pad’;
mrtvý jeho zrak dí: hlad!