Kol svatý mír je všude, jenom zřídka
se větříček sem ztočí,
jen ve vrbách se někdy pohne snítka,
když ptáče na ni skočí.
Sem často zajdu si a s nízké hrázky
se mnohé dívám chvíle,
jak hravé vlnky skáčou přes oblázky
jak děti rozpustilé.
Co chvíli z vody vymrští se ryba,
hned zase žbluňkne do ní,
a nad vrbou, jež k řece až se shýbá,
se modrá šidla honí.
Tam v polích vedro je, zde v libém stínu
tvář chladí vánek slabý;
teď zdá se, do vod křišťalného klínu
že rusalka mne vábí.
Aj, příliš svůdné je dnes tvoje líčko!
Nuž, rychle šaty dolů,
ať na několik chvilek, drahá říčko,
se obejmeme spolu!