Milý Havle, co je pravda jen:
pěkný Ti tu koutek vybrali to!
Kdyby Bach tak mohl z hrobu ven,
dojista by mu ho bylo líto.
Lip, jež Tě tu střehou, sladký dech
krásnější Ti jistě nosí zkazky
nežli větry v cizích horách těch,
k nimž jsi z módy nechvátal ni z lásky.
Zbožně vždycky k Tobě zdvihnu zrak,
kdykoli mne cesta vede tudy,
v hlavě srovnat nemohu si však,
Ty že, jemuž boháč jako chudý
stejně platil, pravý demokrat,
jehož slovník neznal slova „chátra“,
Ty, jenž jsi i nejnižší měl rád,
že teď na nás díváš se tak s patra.