Panenko, ach, to je mela,
musím spěchat do kostela,
maminka už čeká venku
s modlitbami na dívenku.
Cože? Mám tě s sebou vzít?
Ne, ne – nemůže to být;
nožičky tvé malé tuze
nesnesly by delší chůze,
chtěla bys, bych tebe vzala,
celou bys mne pomačkala.
A pak – nevyznáš se ani
v modlení a ve zpívání.
Co to vidím? Jakže – slzy?
Neplač! Vždyť já přijdu brzy;
za hodinku budu tady
a pak spolu do zahrady
zajdeme si na jablíčka
červená jak tvoje líčka.
Slzičky ti uschnou zatím;
nerada bych, až se vrátím,
viděla tě uplakanou – – –
Tedy pa! pa! na shledanou!