Ráda tě, měsíčku, ráda tě mám,
když se tak zadíváš do oken nám;
líbáš se s předměty se všemi
po stěnách, po stropě, po zemi,
konečně zabloudíš tmou
na malou postýlku mou.
Někdy však zlobím se na tebe též,
to když mě výsměchem škádliti chceš:
když se tak oko tvé zadívá
do kouta, metla kde visívá,
zdá se mi vždycky, že hned
v smíchu ti zkřiví se ret.