Nevěřil by nikdo tomu,
co já práce mám;
někdy celý den se z domu
ani nehnu vám.
Sedm panen na starosti
bez vší pomoci –
to je práce víc než dosti
z rána do noci.
Pro prádlo jsem přes tu chvíli
v jejich truhlici,
nechci-li, by stále byly
jako smolíci.
Každou chvilku jiné šaty
chtěly by si brát,
až se na fiflenky na ty
zlobím kolikrát.
A co teprv práce dá mi
pro ně vaření!
Ta chce buchtu s hrozinkami,
druhá pečeni,
lívanečky mít chce třetí,
nákyp z ořechů, –
člověk nezná pro ty děti
ani oddechu.
Neželím však sebe větší
práce, jen když zřím,
vše že chutná jim a svědčí,
co jim uvařím.