Čím to, pot že na mém čele,
ačkoli se třesu v zimě,
srdéčko že mře mi v těle?
Ježíšek dnes navštíví mě!
Hle, teď náhle před očima
udělala se mně kola,
zas mě rozrazila zima, –
slyšte, zvonek už mě volá!
Rozlétly se dvéře, – skokem
na prahu jsem, – dech se tají,
udiveným ptám se okem,
jsem-li na zemi či v ráji.
Jaký stromek! Marně taký
po lesích bys hledal všude:
pestré svíčky vábí zraky,
modré, zelené a rudé,
se zelených větví visí
stříbrné a zlaté šišky,
ústa chuť už dělají si
na jablíčka, na oříšky;
nejeden tu rampouch sladký,
pomeranče zlaté tady,
kolem všude na košatky
nejchutnější čokolády.
Po všem zrak můj těká, žasne,
pod stromek teď letí zase,
vánoční kde písně krásné
nota v strojku ozvala se.
Ó, těch pod stromečkem věcí!
Kočárek a postýlka tu,
plotýnka, v níž možno péci,
kufřík pro panenky šatů,
v klobouku tu panna velká,
vedle v peřince je děcko,
za ní s holubinkou selka – – –
Kdo by vypočítal všecko!
V rozpacích tak stojím chvíli,
v tom už slza s oka padá,
spínám ruce: Ty můj milý
Ježíšku, jak mám Tě ráda!