Matička se často ptává,
čím že je to, čím,
že tak málo jím,
nejsem-li snad dosti zdráva.
Říkám na otázky tyto,
že si jídlo jen
schovávám vždy ven,
tam že nejvíc chutná mi to.
Matičku tak obelhávám;
vím, že to je hřích,
ale za nic bych
neřekla, kam oběd dávám:
že jej často za mne snědí,
koledou když svou
za dveře mne zvou
malí dráteníčci bledí.