Pro mne ať jen dni se krátí,
noci ať se dlouží!
Proto budu klidně spáti,
to mě málo souží.
Jako v pytli venku prý je!
Božínku můj milý,
nač jsou lampy? Aby si je
lidé rozsvítili.
V pokoji když lampa hoří,
stavebnici beru,
a to se to staví, boří –
jako v Praze – věru!
Veliký tu dům a světlý
roste jako z vody;
to je toho, vystavět-li
zapomenu schody!
Tatíčkovi dům až k nebi
chci dnes vybudovat,
do své kapsy nájemné by
mohl vždycky schovat.
Jakpak tatíček můj asi
pochválí mě za to?
Jistě pohladí mi vlasy,
řekne: Ty mé zlato!