S lesním rohem, bombardonem,
křídlovkou a klarinetem
vesele se berou světem
starým pro zlost, ale dětem
k potěše, jež divým shonem
za vřískavou jejich písní
odevšad,
z domů bohatých i z chudých chat
hned se vyhrnou a kol se tísní.
V krasovědných sporů ruchu
uměna jich jako stěna
stojí pevně, nezměněna,
ač snad nezná svět ni jména
rozličných těch veleduchů;
každý starost, jak se zrodí,
utápí,
zdá se, že jich ani netrápí,
umění že po žebrotě chodí.