Chtěl bych, než mi líce zblednou,
tolik moci míti,
bych své mládí ještě jednou
mohl přikouzliti
Za čtvrt věku, Bože milý,
jaké jsou to změny!
Z hochů muži plní síly,
z dívek statné ženy.
Těch, kdo lepší časy znali,
řada zvolna řídne
a s nimi se také málí
chaloupky jich vlídné.
Miluji je neskonale,
chaloupky ty prosté,
a ta láska má k nim stále
mohutní a roste,
že chci býti v říši stínů,
ležet v zemi chladné,
nežli v smutnou rozvalinu
poslední z nich padne.