Stařenko, tvou hlavu bílou
z dálky poznám na poli,
poslední kde vší svou silou
– ruce samé mozoly –
v žízni, v hladu
do úpadu
s hroudou vedeš tuhý boj.
Střenko, zda známo ti je,
pro koho to dílo tvé?
Co tvůj pot se k zemi lije,
do krčmy si druhy zve
tvůj synáček
jedináček,
mrhá tvého čela znoj.